Back تدوين أينشتاين Arabic Eynşteyn cəmləmə qaydası Azerbaijani Conveni de sumació d'Einstein Catalan Эйнштейн нотацийĕ CV Einsteinsche Summenkonvention German Einstein notation English Ejnŝtejna notacio Esperanto Convenio de suma de Einstein Spanish نمادگذاری اینشتین Persian Einsteinin summaussääntö Finnish
Einsteinova notace nebo Einsteinova sumační konvence je zjednodušený zápis součtu spočívající v tom, že za určitých okolností je možné vynechat znak sumy a psát jenom sčítané členy. Používá se především v tenzorovém počtu a aplikacích lineární algebry ve fyzice, zejména tam, kde ve vzorcích vystupují souřadnice.
Podle této konvence, jestliže se indexová proměnná v jednom členu objevuje v horní i dolní pozici, znamená to součet přes všechny možné hodnoty indexu. V typických aplikacích se jedná o hodnoty 1, 2, 3 (pro výpočty v Euklidovském prostoru), nebo 0, 1, 2, 3 nebo 1, 2, 3, 4 (pro výpočty v Minkowského prostoru), ale může se jednat o jakýkoliv rozsah, dokonce v některých aplikacích se může jednat o nekonečnou množinu.
V obecné relativitě se řecká abeceda a latinka používají k rozlišení, zda se sčítá přes 1, 2, 3 nebo 0, 1, 2, 3 (obvykle se latinka i, j, … používá pro 1, 2, 3 a řecká abeceda μ, ν, … pro 0, 1, 2, 3). V praxi tomu ale může být i obráceně.
Někdy (jako v obecné relativitě) se požaduje, aby se index jednou vyskytoval jako horní index a jednou jako dolní, v jiných aplikacích se používají jen dolní indexy, např. v tenzorovém počtu nebo v duálním vektorovém prostoru.